Navařování svorníků

Svařování kondenzátorovým výbojem, nazývané také kondenzátorové pulzní svařování nebo kondenzátorové svařování, je druh odporového svařování, při kterém se kondenzátor vybíjí do svařovaného prvku, např. šroubu nebo svorníku. Tím se prvek velmi rychle zahřeje, dosáhne teploty tavení a přivaří se k plechu.

Tento postup se používá hlavně u svařovacích matic a svařovacích šroubů, aby se dosáhlo co nejpevnějších spojů, u nichž se matice nemohou za žádných okolností uvolnit.

K upevnění svařovacích matic s přídavným materiálem se používal starší postup bodového svařování, který však již neodpovídá normám. Naproti tomu kondenzátorové svařování je mnohem účinnější, protože zahřívá a svařuje celý zajišťovací prvek.

Svařování vs. lisování

Svařování i lisování mají své výhody i nevýhody, a proto je důležité pochopit, kdy je třeba použít jedno nebo druhé. Lisovací šroub je na pevnostní spojení lepší, protože lze šroub namáhat na tah, krut, ale i ohyb. Navařovací šrouby se smí namáhat jen v tahu. Jakmile bude působit síla jinak, než v ose šroubu, tak se může ulomit. Navařování je hlavně jednodušší, méně náročné na zařízení. Lze ho provádět kdekoliv – na pracovišti i venku. Oproti lisování je méně přesné, protože je zapotřebí ruční usazování na pozici.

Které šrouby lze svařovat?

Svařovat lze samozřejmě nejen šrouby, ale i další zajišťovací prvky z vhodných materiálů, jako jsou svorníky a matice. Ne všechny šrouby, svorníky nebo matice však lze účinně přivařit.

Zda je prvek svařitelný, závisí na třídě pevnosti. Vysokopevnostní šrouby s třídou pevnosti 8.8 nebo 10.9 mohou během svařování zkřehnout a při dynamickém namáhání pak mohou neočekávaně selhat. Naopak šrouby 4,6 nebo 5,6 lze bez problémů přivařit.

Pokud vás zajímá, jak vám můžeme pomoci s vaším projektem, neváhejte nás kontaktovat!